Montessori 12-18 let – vzdělávání jinak

22.10.2015 06:33

Montessori 12-18 let – vzdělávání jinak

Členové našeho týmu Pavlos Gurutidis a David Schejbal se měli možnost zúčastnit čtyřdenní mezinárodní konference AMI (American Montessori Institute) přinášející nejnovější zkušenosti z práce s věkovou skupinou 12-18 let. Na konferenci přednášeli průkopníci a přední myslitelé, kteří programy realizují např. v Americe a ve Švédsku a mnoho zájemců, kteří chtějí tento program začít například v ČR, Německu, Slovensku, Rumunsku, Srbsku, Anglii aj.

Ačkoliv je téma tak komplexní, že se nedá shrnout do několika málo odstavců, pokusíme se i přesto některé aspekty tohoto programu přiblížit

Cílem Montessori pedagogiky není pouhé předávání informací, jak je obvyklé v jiných vzdělávacích systémech. Cílem vzdělávání je rozvoj jednotlivce, rozvoj, který je svobodný a přirozený a který vede k nezávislosti.

4 stupně rozvoje

Každý vývojový stupeň člověka má různé potřeby. V jednotlivých stádiích má dítě různé potřeby a vzdělávání by mělo na tyto potřeby reagovat. Nelze tedy říci, že bychom měli jen jeden přístup ke vzdělávání. Přístupy máme 4. Marie Montessori dle vývojových potřeb rozdělila věk člověka následovně: 0-6 let (předškolní), 6-12 let (školní tj. dětství), 12-18 let (adolescenti) a 18-24 let (dospělí).

Je klíčové, abychom my dospělí porozuměli tomu, co je pro každé období rozvoje dítěte výjimečné. Děti přichází do školy s nesmírně cennou energií, ta může být ale promarněna, když nerespektujeme jejich přirozený vývoj. Adolescent je produktem prvních dvou fází. Třetí fáze vývoje se od předchozích dvou ale výrazně odlišuje. Pokud chceme, aby adolescent byl aktivní, zodpovědný, sebevědomý, radostný, spokojený, motivovaný, vědomý si svých silných stránek a toho, kam se má jeho život ubírat, nemůžeme ho svazovat tradiční pasivní školou s akcentem na teoretické informace, protože to povede k pasivitě a výzvám v sociální oblasti jeho života.

Jaká je nejzřetelnější potřeba adolescenta (12-18)? Být ve společnosti ostatních vrstevníků. Být aktivní. Být užitečný. Být zapojený do života a dělat smysluplné věci. Učit se praktické nejen teoretické věci. Tvořit, pracovat, být samostatný, mít pocit "ano patřím" a jsem rád součástí světa a společnosti okolo mne, jsem respektován, můžu ovlivňovat dění kolem sebe, dokážu to a vím v čem jsem dobrý.

Aby takové potřeby byly naplněny, bylo by naivní si myslet, že jich bude dosaženo v omezujícím prostředí čtyř stěn třídy klasické školy. Dle Marie Montessori má i v této vývojové fázi na člověka a jeho rozvoj největší vliv prostředí okolo něj.  Nelze ho však docílit v prostředí školy.

Aby se mohl člověk v tomto věku smysluplně rozvíjet, jednou z nejpřirozenějších a nejefektivnějších možností je prostředí školní farmy, která je opravdovou školou života. Poskytuje prostředí, které je pro adolescenty nesmírně obohacující a kde mohou praktickým způsobem a aktivně získávat mnoho dovedností a vědomostí. Adolescenti zde aktivně pracují a spolupracují, tvoří a vyrábí, pomáhají si, pěstují plodiny a chovají zvířata (slepice, králíky, prasata, kozy, ovce, koně, krávy), učí se o jejich potřebách včetně biologických, studují, jaký je vliv člověka na prostředí a co vše prostředí kolem nás umožňuje, spojují si mnohem snadněji teoretické poznatky s praktickými zkušenostmi. Na některých, již existujících školních farmách jsou studenti i ubytováni. Ve převážné většině případů proto, že to sami chtějí. Adolescenti  jsou v mikro-komunitě, která součástí širší komunity/společnosti. Aktivně se do života širší komunity zapojují, to co vyprodukují, prodávají, to co potřebují sami nakupují, mají vlastní finanční prostředky na své aktivity, které spravují, učí se hospodařit (mikroekonomika), vedou si účetnictví, domlouvají se na investicích, kontrolují náklady. Starají se o sebe, vaří si, uklízí po sobě, opravují to co je rozbité, součástí farmy bývá obchod, ubytování pro hosty (guest house), kavárna, místo pro stroje (muzeum techniky), kde jsou nejen stroje, které používají ale také ty, které se používaly v minulosti, aby studenti, kteří je rozebírají a skládají, postupně zjišťují, jak takové věci fungují (od starého telefonu přes traktor a zemědělské stroje). Rozdělují si práci, mají své vlastní zvolené managery, plánují další rozvoj farmy a co je k tomu potřeba. Stanovují si dlouhodobé, střednědobé i krátkodobé cíle.

Často je součástí takové farmy pole, potok, les skýtající obrovský potenciál k propojování akademických a praktických oblastí života a prostor pro bádání. Adolescenti řeší obtížné situace, na praktických příkladech se učí například chemii (rozbory vody, půdy), biologii (chov zvířat, pěstování rostlin), ekonomiku (mikroekonomii, matematiku) atd. Těží z vědomostí odborníků, kteří za nimi přichází, ať jsou to již jazykové dovednosti (cizí jazyk), nebo specifické dovednosti (fyzika, matematika). Vše společně s ostatními adolescenty, protože pokud někdo z vás tuto věkovou skupinu dobře zná, nebo má adolescenta doma, sám ví, že "nejlepší dar adolescentovi je další adolescent". Adolescent je v tomto věku schopen dělat a učit se víceméně cokoliv, pokud má k tomu sociální kontext (ostatní kamarády).

To jen několik pár střípků z přístupu, který přináší nové paradigma rozvoje člověka a potřebám, které takový dospívající jednotlivec má. Pokud je někdo blíže seznámen s touto věkovou skupinou ví, že tím posledním, co chce adolescent dělat, je sedět každý den mezi čtyřmi stěnami a memorovat a poslouchat teoretické informace!

 

Pokud byste se chceli dozvědět o Montessori programu 12-18 více, napište nám. Můžete se inspirovat i místy, kde takové projekty již úspěšně běží, jako například Hershey Montessori škola v Ohiu (www.hershey-montessori.org; video o škole na You Tube), nebo např. Montessori škola v Gothenbergu ve Švédsku (video na You Tube: Farm School Sweden). Pokud budete mít i nadále zájem o podobné úvahy týkající se věku 6-12 nebo 12-18 ozvěte se! 

(připravil David Schejbal)